REKULTIVACE

Příklady rekultivovaných lomů

Těžba nerostných surovin je jednou z aktivit člověka, při které dochází k bezprostřednímu narušení krajiny. Charakter nenahraditelnosti a jedinečnosti těchto přírodních zdrojů je důvodem k co nejšetrnějším způsobům těžby a uskutečnění  promyšlených rekultivačních metod a krajinotvorby. Níže je uveden stručný přehled těžebních lokalit, kde probíhají nebo již byly ukončené rekultivační práce dle následného využívání:

Zemědělské rekultivace

– po skončení zemědělských rekultivací se mohou na zrekultivované ploše pěstovat různé zemědělské plodiny, které budou odpovídat ekologickým podmínkám oblasti. Zemědělskou rekultivaci provádíme nejčastěji tam, kde byla těžbou odstraněna zemědělská půda (sklon svahů 3 – 8 %)

Lesnické rekultivace

– uplatňuje se na lokalitách, kde byla těžbou odňata lesní půda, dále na těch územích, na nichž jsou nepříznivé podmínky reliéfu a půdy, a tam kde ze společenských důvodů je nutné zvýšit zastoupení lesní plochy (sklon svahů do 25 %).

Hydrické rekultivace

– úprava území, vhodných pro vznik a trvalou existenci vodní plochy. Do této kategorie se řadí i úprava vodotečí jako součástí rekultivace.

Sukcesní rekultivace

– ponechání vybraných území průběhu přirozeného vývoje. Na půdách chudých na živiny se často vyvíjejí společenstva vzácných rostlinných a živočišných druhů, která byla z úrodné,
prohnojené zemědělské krajiny vytlačena.